Zachránila Nobelova cena Alfredovi jeho pověst?

Jednoho dne roku 1888 se v novinách objevila zpráva: Alfred Nobel, obchodník se smrtí, zemřel. Nebyla pravdivá, ale Alfred Nobel si díky ní uvědomil, jak se na něj možná jednou bude vzpomínat. A tak se rozhodl, že to změní. Ve své závěti uvedl, že až zemře, bude se z jeho majetku po každý rok udělovat cena za významné počiny v oblastech fyziky, chemie, fyziologie nebo lékařství, literatury a míru. Vytvořil fond, který z jeho vůle spravuje švédská Akademie věd, a ta také Nobelovu cenu, považovanou za nejvyšší ocenění, jaké může umělec, vědec či státník za svého života obdržet, uděluje. Poprvé se tak stalo v roce 1901 ve Stockholmu a od té doby ji oceněným vždy desátého prosince slavnostně předává švédský král.

Nobelova cena za literaturu

„Letos se nám zdá zvlášť důležité ocenit přínos těch, kteří nás inspirují a dávají nám naději do budoucna.“ (Lars Heikensten, výkonný ředitel Nobelovy nadace)

Nobelovu cenu za literaturu obvykle získává jen jediný autor. Cenu mohou na doporučení akademie, profesorů literatury, spolků či bývalých laureátů, získat romanopisci, básníci, esejisti i autoři literatury faktu. Letos se této cti, za „nezaměnitelný básnický hlas, který s prostou krásou zobecňuje individuální existenci“, dostalo básnířce.

„Jazyk básní je neokázalý, přirozený, ale ve své jednoduchosti neobyčejně kultivovaný. Verše nejsou sevřeny rýmem, přesto jejich frázování není nahodilé: básnířčin smysl pro rytmus je udržuje v potřebném napětí.“ (Veronika Revická, překladatelka)

Louise Glück, po rodičích původem maďarská židovka, se narodila před sedmdesát sedmi lety v New Yorku. Ačkoli je kromě několika svazků esejů o poezii, autorkou celkem dvanácti básnických sbírek, mezi její díla, která známe i v Čechách, patří zejména sbírka padesáti čtyř básní, za kterou obdržela už v roce 1993 Pulitzerovu cenu, Divoký kosatec. U českého nakladatelství Opus vyšla roku 2007 v překladu Veroniky Revické. Verše jsou hlasem lidským, Boha i rostlin samotných, posazeny do zahrady, mezi její květiny.

„Poezie Louise Glückové nás zaujala svojí přirozeností, přímočarostí až strohostí, která se vyhýbá komplikovaným, květnatým výrazům; jako by korespondovala se zaměřením našeho nakladatelství. Jsme rádi, že naše volba se potvrdila jako správná, intuitivní, a autorce se dostalo ocenění v podobě Nobelovy ceny.“ (Kristina Mědílková, Opus)

Další knihou, se kterou jsme se u nás, tentokrát díky nakladatelství Argo a v překladu Terezy Vláškové, v roce 2017 už setkali, je Noc věrnosti a ctnosti. Ačkoli samotný odkaz sbírky je širší, odráží jakýmsi novým pohledem především stav stárnutí, umírání a autorčiny vzpomínky na rodiče.

Tvorba Louise Glück je inspirovaná vlastními prožitky z dětství, blízkým vztahem s rodiči a sourozenci, ale i mýty a klasickou literaturou. Stala se teprve šestnáctou ženou, která Nobelovu cenu za literaturu získala.

Nobelova cena v Čechách

Českých autorů, kteří byli nominováni na Nobelovu cenu, bylo více. Počínaje v roce 1904 Jaroslavem Vrchlickým, se mezi ně zařadili ještě Josef Svatopluk Machar, Otokar Březina, Karel Čapek, Vladimír Holan, Milan Kundera a Arnošt Lustig. Uvažovalo se také o nominaci Ivana M. Jirouse (mimochodem odborníky přirovnávaného k letošní vítězce Louise Glück), to však přerušilo jeho úmrtí.

„Jde o pozoruhodné čtení, které má v českém kontextu vzdálené blížence například v závěrečných sbírkách Violy Fischerové, Bohumily Grögerové nebo koneckonců i v Okujích Ivana Martina Jirouse.“ (básník Ondřej Lipár o díle Louise Glück)

Jediným českým autorem, který však Nobelovu cenu za literaturu skutečně získal, byl básník Jaroslav Seifert. Byl nominován celkem sedmkrát, ale dočkal se jí až v roce 1984, ve věku osmdesáti tří let, za celoživotní dílo.

Věděli jste že…?

Na závěr rozhodně nesmím ještě opomenout zmínit několik zajímavostí, které se Nobelovy ceny za literaturu týkají.

• Věděli jste kupříkladu, že nejmladším laureátem byl Rudyard Kipling se svou Knihou džunglí? Anebo to, že Nobelovu cenu za jedno jediné dílo získalo pouze devět autorů a že jedním z nich byl Ernest Hemingway za knihu Stařec a moře?
• Velkým překvapením také bylo v roce 1953 udělení ceny Winstonu Churchillovi za jeho paměti a proslovy. Cenu míru však nikdy nezískal…
• Nobelovu cenu za literaturu nikdy nikdo nedostal dvakrát a byli i tací, kteří jí odmítli. Mezi nimi byl v roce 1964 například francouzský spisovatel Jean-Paul Sartre. A podržte se, už pouhou nominaci odmítl dokonce i náš, během dvacátého století celkem osmkrát navržený básník, Otokar Březina.

„... myšlenka o ceně, o níž se zmiňujete, byť sebeupřímněji míněná, je vyložené šílenství. Ani slova o tom; každé působí mi bolest. Nechci, aby mé jméno bylo vůbec uváděno ve spojení s takovými věcmi. Tam není mé místo.“ (Otokar Březina)

Panují názory, že Nobelova cena za literaturu s její kvalitou má jen málo společného a je spíše cenou politickou. Ať už je to pravda nebo ne, jisté je, že má tato cena ještě jiný důležitý význam. Peníze, nebo jejich část, které jsou s jejím udělením spojené (letos je to deset milionů švédských korun), mohou být věnovány právě na podporu daného oboru, v tomto případě literatury a kultury. A většina vítězů Nobelovy ceny za literaturu (i když ne všichni) tak skutečně činí. Zářným příkladem je turecký spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu pro rok 2006, Orhan Pamuk. Ten své peníze věnoval muzeu, škole a knihovně v Istanbulu.

Literárních cen jsou desítky, některé prestižnější, jiné méně, ale žádná z nich nesplňuje tento účel tolik, jako Nobelova. Alfred Nobel si tedy, alespoň z mého pohledu, rozhodně svou pověst napravil – a co myslíte vy?