Pan Mercedes – Tady začíná nejlepší kingovská trilogie tohoto tisíciletí! | RECENZE

Zmizíte vrazi a zavraždění, všechno jedno, zmizíte do vesmírné prázdné množiny, která obklopuje osamělou modrou planetu a všechny její nesmyslně se pachtící obyvatele…

Nedodělané resty

Bill Hodges, starý dobrý Billy, polda tělem i duší, pomalu umírající na svém prosezeném gauči a dívající se do hlavně vlastního revolveru, si náramně užívá důchodu. Ať žije deprese, samota a ty přiblblý televizní reality show. Hodgesovo šedesátileté tělo se neochotně zvedá a míří zkontrolovat příchozí poštu, tu papírovou. Po chvíli drží v ruce obálku a v ní dopis od mercedesového vraha, pozdrav od magora, který vjel za bílého dne do davu lidí a kterého sám nedokázal chytit. Detektiv ve výslužbě právě dostal chuť žít. K čertu s důchodem.

Brady si představuje, jak všem dětem na West Side padají batohy a milované mobily z rukou a ze všech tělních otvorů jim crčí krev. To by byl skvělý katastrofický film!

Zpátky v sedle

Bylo to, jako bych se po dlouhé době vrátil domů a všechno zůstalo přesně tak, jak jsem si pamatoval. Vlastně to byl poměrně risk. Když jsem četl tuhle kingovinku poprvé, mé srdce zahořelo ihned obrovským plamenem vášně. Dobře, možná trochu přeháním, ale pochopte, jestli mám pro něco slabost, tak to jsou modrooké blondýny (ahoj Týno) a pak také postarší zhýralí detektivové, kteří mají smysl pro humor a v kapse džín nosí Veselého pleskače, ponožku naplněnou kuličkovými ložisky. Znáte víc cool zbraň? Jasně že ne.

Nicméně Billy Hodges nebyl jediný známý, kterého jsem rád viděl. Pojďme si pohovořit o bláznivé Holly Gibneyové. Její odkaz žije dál a důkazem toho jest poměrně čerstvý román Nevyměkni, ve kterém hraje hlavní roli. Její charakter už je jaksi zabetonovaný a neměnný, z podivínky se stala vcelku obyčejná, a tím pádem mnohem méně zajímavá postava. Pan Mercedes je ale románem, ve kterém se Holly zrodila. Tady je to bláznivá a potrhlá Holly, které už táhne na padesát a stále není schopná zbavit se rodinných okovů. Její charakterový oblouk je jedním z hlavních pilířů celé trilogie.

Skoro je lituje. Jsou to lidé bez jakékoliv vize, hloupí jako mravenci hemžící se po mraveništi. Masový vrah jim servíruje zmrzlinu, a oni o tom nemají tušení…

V příštím životě

Závěr patří Bradymu Hartsfieldovi, temné hvězdě příběhu. Však by to ani nebyl King bez nějaké té temnoty. Bravurní pohled do mysli šílence je další důvod, proč je tahle kniha „must have“ záležitostí. Zvláštně důsledný popis mrazivě intimního spojení Bradyho a jeho matky je něco, co na mě i po těch letech funguje stále stejně. Je to niterní a zároveň znepokojivý zážitek.

Končím tuto recenzi, protože už nehodlám ztrácet čas. Je třeba se posunout dále, příběh přece teprve začal. Pokud vás kniha zaujala a hodláte si ji doplnit do knihovny, přeji příjemnou a mrazivou četbu. Já momentálně odkládám klávesnici a beru do rukou Právo nálezce.

Tak zase někdy příště. Na přečtenou.