Alien: Romulus – vetřelčí fénix vstává z popela a vy musíte být u toho! | FILMOVÁ RECENZE

Z bláta do louže

Svět se mění, korporace Weyland-Yutani stále zůstává, a nedá se říct, že by se z nich stali nějací lidumilové. Když si jejich koloniální dělník řekne, že už ho nebaví nechat se sedřít z kůže, korporace jen mávne rukou, ukáže mu prostředníček a napaří za odměnu dvakrát tolik pracovních hodin v dolech. Není divu, když se parta mladých lidí chopí příležitosti a z kolonie se rozhodne zdrhnout pěkně po anglicku. Bohužel na cestě k vytoužené svobodě stojí překážka v podobě opuštěné vesmírné stanice, ze které je potřeba si vypůjčit pár stázových komor. Řekl jsem, že stanice je opuštěná? Promiňte, můj omyl.

Mladá mysl ve starém těle

Je to k nevíře, ale na to „pravé“ pokračování prvního Vetřelce z roku 1979, jsme si museli počkat téměř půl století. Když totiž pomineme druhý díl, který zaznamenal u diváků úspěch, každý další díl má nižší hodnocení, než nejnovější Romulus (na ČSFD). Dobře, čísla jsou čísla, ale co je za nimi? Jak je možné, že celkem neznámému rejžovi z Uruguaye se povedlo něco, co nevyšlo v devadesátkách Davidu Fincherovi, a v pozdějších letech Ridleymu Scottovi? Tady bych za sebe dodal, že Fincher za to tehdy úplně nemohl, a i přes všelijaké produkční problémy se mi jeho filmový zářez do xenomorfího univerza líbil. To samé platí o Ridleyho dvou pokusech v podobě Promethea a pozdějšího Covenanta. Ale zpátky do přítomnosti.

Stačilo mi vidět několik minut Romula, abych pochopil, že režisér Fede Alvarez má nejen nakoukáno, ale pravděpodobně i namasturbováno nad celou ságou. Zdá se vám to hrubé? Právě naopak, je to obdivuhodné. Snímek má svůj vlastní, samonosný příběh, ale na jeho pozadí probíhá přehlídka všmožných easter eggů a připomínek dob minulých. Vlastně jsem měl při sledování pocit, že si ve zrychleném tempu projíždím všechny předchozí díly. Romulus je obří vesmírná bárka nacpaná až po okraj nostalgií, pokud si chcete dvě hodiny posedět a za zvuků chroupajícího, divně páchnoucího, sýrového popcornu, zavzpomínat na staré dobré časy, musíte nového Vetřelce vidět.

Analog se vrací do módy

Jsem sci-fi dítě devadesátek, takže pokud řeknu, že z vizuálu tohoto filmu jsem měl několikrát slušnou erekci, rozhodně nepřeháním. Dotykové obrazovky a jiné moderní vyfikundace? Na to honem zapomeňte. Alvarez oživil starý dobrý analogový feeling dávno zapomenuté doby, takže všude vidíme blikající čudlíky, tlusté crt obrazovky a všechno je takové mechanické a zastaralé, i když se paradoxně ocitáme v budoucnosti. Vlastně jsem si říkal, co si o tom všem retro maglajzu pomyslí generace Z, nedejbože někdo odvážný z generace alfa. Co se týče mě, vizuál patří mezi nejsilnější stránky Romula a společně s hudebním podkresem se jedná o velmi povedený zážitek, který mi připomněl pocity, jaké jsem zažíval u Blade Runnera 2049 jehož vizuál mě též oslnil na první dobrou.

Co se týče příběhu samotného, pro něho už moc superlativů nemám. Ano, byl dobrý a bavil mě, nicméně šlo o lehce nadprůměrný slasher zasazený do zajímavých kulis. To samé platí i o většině postav. Film se nemůže opírat o hvězdný casting a spoléhá tak na neznámé tváře. Hlavní hrdinka samozřejmě není Sigourney Weaver, ale to vůbec nevadí, protože i když jsem si ji vyloženě nezamiloval, nijak mi nepřekážela a nezhoršovala mi zážitek z dívání. Nejvýraznější a nejoblíbenější postavou byl pro mě robot Andy, ale na rovinu přiznávám, že mám pro umělá stvoření slabost. Navíc uměl říkat roztomile trapné fórky.

Dvojitý závěr

Nejvíc rozpaků jsem zažíval v samotném závěru filmu, který je podivně rozdělený. Osobně bych byl spokojenější, kdyby to Alvarez utnul u první verze pomyslného konce, ale chápu, že byl tak moc rozjetý, že mu to prostě nedalo a dal přednost opulenci před umírněností. Sečteno podtrženo, Alien: Romulus je poctivý sci-fi horor vracející se ke kořenům a atmosféře, kterou jsme mohli zažít hlavně u prvního dílu. Jestli přemýšlíte, že byste si okořenili poslední zbytečky léta, neváhejte přemístit svá ctihodná pozadí do sedaček vašeho nejbližšího multikina. Pro slabší povahy doporučuji přibalit náhradní kus spodního prádla. Tak zase někdy příště. Na přečtenou.

Hodnocení: 75 %