RECENZE: Platforma

Michel Houellebecq vydal Platformu ve své rodné zemi již roku 2001. Poprvé si ji mohli čeští čtenáři přečíst až v roce 2008, kdy ji v češtině vydalo nakladatelství Garamond. Nyní v roce 2020, kdy už se z Platformy stala vlastně taková klasika současné francouzské literatury, vychází znovu v edici Odeon se zbrusu novou obálkou.

Platforma je až třetím Houellebecqovým románem a od těch předchozích se dle recenzí liší tím, že tentokrát se svůj sarkastický styl rozhodl obohatit o jakýsi „prvek štěstí“. Kromě zahořklého čtyřicetiletého hlavního protagonisty jménem Michel, pro Houellebecqovu tvorbu typického, se v románu vyskytuje i ženská postava, která ztělesňuje přímo prototyp ideální ženy.

Většina anotací Platformu popisuje jako román, jehož hlavním tématem je sexuální turistika. Po jeho přečtení ale musím konstatovat, že aspoň do poloviny příběhu mi to tak vůbec nepřipadalo. Samozřejmě, sexuální turistika je v románu skutečně velkým tématem, nicméně to rozhodně není to jediné, co si lze z knihy odnést. Řekla bych, že nejvíce do popředí vystupuje cynický pohled na západní civilizaci a na lidi, kteří v ní žijí. Hlavní hrdina se přímo vyžívá v pozorování lidí ve svém okolí, které pak zhodnocuje svým cynickým okem.

Velice vyhraněný názor má především na ženy a na vztahy s nimi. Proto je tak překvapený, když potká Valerii, která mu jeho názor naprosto nabourá. Najednou je z cynického příběhu protkaného peprnými sexuálními scénami milostný příběh, který je protkaný ještě daleko peprnějšími sexuálními scénami, ale především vzájemným porozuměním, což se zdá být v Michelově světě ojedinělý úkaz.

Michel Houellebecq je známý provokatér, což dokazuje nejen (na můj vkus) přemíra explicitních sexuálních scén, ale i jakési dloubání do společenského vosího hnízda. Na to, že kniha vyšla poprvé v roce 2001 je autor skutečně velice odvážný. Někteří ho dokonce obviňují z rasismu a nekorektnosti, nicméně jeho kniha je i po téměř 20 letech stále aktuální a stále je v ní mnoho podnětů k zamyšlení.

Do této knihy jsem šla se směsicí nejrůznějších pocitů, aniž bych předem jen tušila, jestli se mi Houellebecqova tvorba bude líbit nebo ne. Ani teď, když už mám Platformu přečtenou, si nejsem úplně jistá, co si mám o knize myslet a jaký postoj mám k jejímu autorovi zaujmout. Řekla bych, že Houellebecq je z těch autorů, kteří mají buď jedině skalní fanoušky, kteří na jeho styl nedají dopustit nebo naopak skalní odpůrce, kterým se jeho styl zdá vulgární, rasistický a nekorektní.

Já se stále nedokážu rozhodnout, ke kterému proudu se mám připojit, proto si v budoucnu rozhodně plánuji udělat jasno tím, že si přečtu ještě další jeho knihy. Co ale musím zdůraznit je to, že ač tento styl nemusí sednout každému, jedná se neoddiskutovatelně o skvělou knihu se zajímavými tématy, kterými se leckdy zabývá každý z nás.