Srdce nemá vrásky - dokonale čtivý příběh o tom, že sny jsou od toho, aby se plnily! | RECENZE

Román Srdce nemá vrásky je pokračováním bestselleru Láska ve špičce italské boty, v němž nechybí žádná z oblíbených postav prvního dílu: Blanka, Agostino, Róza, Anna či signora Domenica.

Když jsem si vybírala další knihu ke čtení, vůbec jsem netušila, co od Srdce nemá vrásky očekávat. Vybrala jsem si jej jen proto, že se odehrává u moře. Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že se jedná o autobiografii sympatické české moderátorky a spisovatelky Blanky Malé, která se rozhodla podělit se se čtenáři o svůj inspirativní životní příběh plný nečekaných zvratů. Román mě moc příjemně překvapil a musím říct, že se k němu ve vzpomínkách velmi často vracím.

Srdce nemá vrásky

Než se vrhnu na hodnocení díla, chtěla bych říct, že Blanku naprosto obdivuji. Nejvíce za to, že si šla za svým snem a odstěhovala se v podstatě do neznáma, aniž by tušila, zda se nebude za chvíli vracet zpátky. Také ji ale obdivuji z toho důvodu, že šla s kůží na trh a nebála se světu vyprávět o sobě, svém životě, myšlenkách a všem, co ji potkalo. Jistě, každý spisovatel nás, tak trochu, nechává nahlédnout do své mysli, ale když píšete o sobě, chce to velký kus odvahy i určitého nadhledu.

Mrzí mě, že mi unikl první díl, i tak jsem se ale u čtení moc bavila. Nejen, že z knihy byla na míle daleko cítit pozitivita a pohoda, také jsem z ní načerpala hromadu energie, inspirace a možná, že i odvahy překročit vlastní stín. Jediné, co mi prvních několik desítek stran trochu vadilo, bylo to, že tu a tam chyběl překlad italských slovíček. To je ale jen takový malý detail, jinak se mi kniha moc líbila a oceňuji, že autorka své vyprávění prokládala recepty. Díky nim jsem docela rychle zapomínala na rozčarování z toho, že některým slovům nerozumím.

Srdce nemá vrásky je dobře napsané, nechybí mu nadhled, čtivost ani plno energie a lásky, která na mě, díky talentu Blanky Malé, dýchala z každé strany. Moc se mi líbí název knihy, jenž naprosto dokonale sedí k jejímu obsahu. Plusové body má autorka i za to, že nevynechávala Agostinův pohled na situace, do nichž se společně dostávali, a často popisovala italské tradice i nádherná místa na pobřeží Tyrhénského moře. Bavilo mě sledovat rozdíly mezi českou a italskou kulturou, dozvěděla jsem se spoustu zajímavostí a častokrát jsem se i zasmála.

V průvodcích se o pověrách a magii nedočtete. To, jak místní opravdu žijí, můžete poznat, až když jste uprostřed jejich rodiny. Po Agostinově babičce, která malocchio praktikovala, převzala magický rituál i jeho matka. Každé ráno ještě před snídaní zjišťovala, jestli malocchio neohrožuje ji samotnou nebo někoho z jejich blízkých. Pravidelně brala do rukou hluboký talíř a čarovala. Nejdřív do něj nalila vodu. Třikrát nad talířem pronesla modlitbu k Pánu Bohu, potom smočila malíček v olivovém oleji a nechala olej skápnout do talíře. Když zůstala kapka oleje na vodní hladině celistvá, bylo vše v pořádku. Ale běda, když se roztáhla a po celém okraji a nezůstala kompaktní! To znamenalo, že rodinu někdo pomluvil, špatně o ní smýšlí, přeje jí neúspěch, nebo ji dokonce proklel.

Autorka ke konci vypráví o tom, kdy ji poprvé napadlo napsat knihu, kterou by popostrčila a inspirovala další bláznivé holky ke splnění svých snů a za sebe musím říct, že to se jí dokonale povedlo! Po přečtení jejího příběhu máte totiž chuť se po hlavě vrhnout do každého bláznivého nápadu, co vám přijde na mysl, a i když romány od českých autorů příliš často nevyhledávám, Srdce nemá vrásky považuji za jeden z nejlepších objevů tohoto roku. Zahřeje, pohladí, a i když se letos na žádnou dovolenou třeba nechystáte, po jeho přečtení si možná začnete balit kufry a vyrazíte za dobrodružstvím někam na jih. Já se k tomuto dílu ráda vrátím vždy, když začnu ztrácet víru v dobré konce, a rozhodně jej doporučuji všem, kteří někde ve skrytu duše věří, že na plnění snů, a lásku jako z románu, není nikdy pozdě!