RECENZE: Stín – Poláci jsou ve formě!

Když chodby mezi dvěma vesmíry dosáhnou odpovídajících rozměrů, dojde k setkání nesmrtelných s těmi, kdo podléhají moci smrti. A nikdo neví kdo prolije krev jako první...

Klid před bouří

Poláci, umazaní od krve, vstávají z popela a vzniká svobodná Varšavská republika. Mír je ale nejistý a může se rozplynout během okamžiku. Kdo zaklepe na dveře dříve, Němci či Rusové? Jak dlouho vydrží příměří s Prokletými?

Bojiště nestačilo ještě ani pořádně vychladnout a na Rudnickiho vykukují nové problémy. V ulicích Varšavy se začnou objevovat zohavená těla prostitutek bez hlavy a z nějakého nevysvětlitelného důvodu se doufá, že Olaf dá vše do pořádku a vypátrá pachatele. Jak typické. Aby toho nebylo málo, nově vznikající vláda zatahuje mistra Alchymika do svých politických her a jako by ani tohle nestačilo, na scéně se objevil tajemný mstitel, který přísahal krevní vendetu jak Samarinovi, tak i Rudnickimu a možná že zabije každého Adepta, na kterého cestou narazí. Takže vlastně další typický den, ve kterém nejde o nic menšího než o život. Skončí tohle šílenství někdy?

Nejdřív jsem si objednala krvavý steak a pak jsem si nechala přinést syrové maso. Když jsem ucítila vůni krve, snědla jsem ho pár sousty jako divoké zvíře...

Stín

Rád jsem vás poznal, Excelence

Proč píši ve dvě ráno recenzi, místo toho abych se zamotal do peřin a připomínal lidskou palačinku? Nuže, tohle zkrátka nesnese odkladu. Dočetl jsem závěrečný díl trilogie a osud se završil. Skončilo to nadobro? Kdo ví. Stál ten konec za to? Bez váhání křičím, že ano! První díl byl zjevení, číslo dvě bylo důstojným pokračováním, u kterého jsem pochyboval, jestli série dokáže přinést něco nového, a pak bum, prásk a máme tu finále. Z Polska dorazila živá voda v papírové formě, schovaná před chtivými zraky v krásné obálce.

Poprvé se nepodíváme za hranice Enklávy, ale to neznamená že by o démony, krev či temnotu byla nouze. Přibývá politického pletichaření, zákulisních hrátek a příběh nabírá odér téměř čisté detektivky. Charakter Rudnickiho byl završen a nyní se stal veleváženým šlechticem, kterému se klaní snad i pouliční lampa. Utrpěl tím jeho všeobjímající humorně laděný pragmatismus? Ani v nejmenším, výbuchů smíchu jsem zažil více než dost.

Závěrečný tah na bránu

Není však všechno stříbro, co se třpytí, ani třetímu dílu se nevyhnuly mouchy. Tedy spíše jedna středně velká masařka. Je mi líto, ačkoliv ho mám rád, musím pokárat hlavního muže číslo dvě. Největší slabinou příběhu se stává generál Samarin, jehož linka byla tentokrát slabší, možná až nadbytečná. Trošku jako by se ho autor nechtěl za žádnou cenu vzdát, i když už neměl moc co říct.

Je to téměř dva roky, co jsem měl tu čest seznámit se s Olafem Rudnickým a i když se mi s ním bude těžko loučit, vím, že to ustojím, protože  rozloučení stálo za to a on dopadl přesně tak, jak si zasloužil. A moje úplně poslední zmínka o sérii Materia Prima nemůže patřit ničemu jinému než kresbám, o které kniha opět nebyla ochuzena. Sice nevypadaly příliš pozitivně, ale za to mi pokaždé působily chmury. Děkuji za ně! Tak zase někdy příště. Na přečtenou.

Hodnocení: 84 %