Teorie býka: debutový román Magdaleny Maxové je plný lásky, naděje, sarkasmu i prosecca!|RECENZE

Eleniny sny o dobrodružství a lásce se brzy vyplní. Odjíždí totiž na dovolenou do Itálie, kde potkává Francesca. A je z toho láska jako trám. Brzy nato se odstěhuje od Radima, začne létat na rande na Sicílii a v práci se snaží prosadit otevření italské pobočky. Když už to začíná vypadat, že je všechno na dobré cestě, začne Elena přemítat nad tím, jestli jí ke štěstí bude láska a vášeň stačit…

Když jsem Teorii býka začala číst, měla jsem pocit, že jsem tentokrát šlápla při výběru knihy vedle. Hlavní hrdinka mi byla vyloženě nesympatická a měla jsem pocit, že je román ponurý a depresivní. Naštěstí jsem četla dál a po pár stranách mě začal bavit tak, že jsem se od něj nemohla odtrhnout.

Teorie býka je kniha ze života. Většinu času na mě působila jako takový deník, v němž hlavní hrdinka popisuje, co se v jejím životě událo během posledního roku. Elena je taková holka od rány, která se s ničím nemaže, je jí všude plno a nikdy není spokojená s tím, co zrovna má. Vždycky chce něco víc. A já jsem jí vlastně rozuměla a fandila jsem jí. I když vztah s Radimem neukončila zrovna korektně, nakonec pro ni bylo dobré, že od něj odešla a nespokojila se s málem.

Teorie býka

Svou urputnou snahou a nezlomností se stala inspirací pro všechny, kteří mají nějaký nedosažitelný sen. Ukázala, že všechno je možné. I když jsem místy nechápala, že Elena vidí realitu úplně jinak, než jaká doopravdy je, věřím, že všechno se nakonec událo tak, jak mělo. Jen na to musela přijít sama. Moc mě bavilo sledovat postupné odhalování kulturních rozdílů mezi Čechy a Italy i jejich diametrálně odlišné životní styly. Celé dílo skvěle okořenily Eleniny vtipné a trefné sarkastické komentáře:

Všiml si, že si ho prohlížím, a pousmál se. Já jsem se naopak snažila probudit své pravé já a uvědomit si, že mám doma Radima, který má taky modrá očka a tělo ve tvaru hrušky. Buď hodná holka. Hlavně nepřekročit jisté hranice! Ale to už se mi v hlavě ozývaly svatební zvony a já si představovala, jaké by to bylo, kdybych si Francesca vážně vzala. Někde na útesu při západu slunce. Mámu by jeblo.

Román je hodně čtivý a vtipný a jediné, co mi v něm trochu chybělo, bylo nějaké hlubší procítění emocí, které hlavní hrdinové prožívali. Tentokrát mi vůbec nevadilo, že byl příběh psán jen z pohledu Eleny, i když zjistit, jak všechno vnímal Francesco, by určitě bylo zajímavé. Jak jsem ale naznačila na začátku recenze, kniha mi přišla hodně popisná a pro mě tak bylo těžké se vcítit do hlavních hrdinů. Až v posledních kapitolách jsem konečně pocítila pořádné emoce a Eleninu zranitelnost. Bez sarkasmu a zlehčování humorem. A také jsem si uvědomila, že Eleniny city k Francescovi byly silnější, než jaké jsem po celou dobu čtení vnímala já. To je ale jen taková nepatrná drobnost, která vychází z mého subjektivního pocitu a lásky k románům plných silných emocí a nemá na hodnocení téměř žádný vliv.

Abych to nějak uzavřela, na Teorii býka se mi nejvíce líbil pocit, že všechno se děje z nějakého důvodu. Že i když se cítíte na dně, nakonec vše dopadne tak, jak má, a i negativní zkušenost vás posílí. Je to kniha o překonávání překážek a životních karambolů a ve mně vyvolala naději na lepší zítřky. Ukázala mi, že žádný sen není nedosažitelný. Elena se hodně změnila a vyspěla, a nakonec jsem si ji i přesto, že jsem si k ní dlouho nemohla najít cestu, oblíbila. Kniha ve mně zanechala dobrý pocit a určitě bych ji doporučila všem, kteří mají rádi hořkosladké příběhy ze života a nebojí se jít si za svým snem stejně jako hlavní hrdinka.