RECENZE: Zvon

Vždy se snažil zanechat v životech těch, s nimiž se setkal, co nejmenší stopu. Pokud mu samozřejmě nešlo o to, aby je pokosil. V takovém případě byla jeho stopa rozhodná a těžká...

Co se jenom s tím světem stalo? Potopením Trvalky nabralo všechno rychlý spád. Nový řád začal rychle sílit a Robert Goddard se stal novým severoMerickým vrchním sekáčem. Jemu to ale nestačilo a tak začal získávat pod svou kontrolu i ostatní cechy smrtek na planetě. Jak se zdá, tak po všech těch letech opravdu vyhrál.

Nimbus se odmlčel a zlomil nad lidstvem hůl. I když ne tak docela. Existuje jeden člověk, který zůstává s Nimbem ve spojení a jmenuje se Greyson Tolliver, mladý muž, který se stane Zvonem, svatým mužem tonistické víry a pokusí se změnit svět.

Ctihodný smrtka Faraday doputuje do cíle své cesty a nalezne to, po čem celé roky pátral. Pojistka, kterou zde zanechali zakládající smrtky, může zastavit postupující Nový řád, ale zdá se, že mezi ní a Faradayem stojí nepřekonatelné dveře.

Rowan a Citra odpočívali ve společném objetí, na dně oceánu, celé tři roky, ale nyní přichází jejich čas. Boj totiž ještě zdaleka není u konce. Válka vlastně teprve začíná.

Robert Goddard byl věčný, což znamenalo, že světské starosti a jednotvárné počítání dní jsou pod jeho úroveň. Jednoduše byl a vždycky bude. A za věčnost se toho dalo tolik udělat!...

Jakmile jsem vstoupil do prodejny, neodbytná knihkupkyně na mě zaměřila svůj radar a vykročila mým směrem. V ruce držela knihu se zvláštním názvem a trvala na tom, že si ji musím přečíst. Její výraz nepřipouštěl námitky a já se podvolil její vůli. Ta kniha se jmenovala Smrtka.

Po letech se situace opakovala, tentokrát jsem byl neodbytný já a skálopevně požadoval po naší šéfredaktorce výtisk Zvonu. Ani můj výraz nepřipouštěl námitky, a tak se kruh uzavřel.

V předchozích dílech se toho stalo hodně a bylo rozehráno spoustu her. Autor si to plně uvědomoval, a proto je Zvon nejobsáhlejší z celé trojice. A díky bohu za to. Není totiž nic horšího než uspěchaný a zkratkovitý konec. Myslím, že závěrečná série Game of Thrones je toho zářným příkladem. Legendy zkrátka zasluhují péči až do úplného konce!

Nikdy jsem netvrdil, že jsem bůh, " odpověděl Nimbus. "Jenom se bohu podobám."

Shrnutí celé série 

Shusterman vytvořil tak obsáhlý svět s tolika tématy, že vlastně ani nevím, z kterého konce bych měl začít. Celá myšlenka smrtek, které "kosí" populaci je velice fascinující a nanejvýš kontroverzní. Aby toho nebylo málo, existuje tu i Nimbus, entita, která je protipólem cechu smrtek, jenž se snaží lidstvo vynést do výšin, ale je jí v tom bráněno, samotnými lidmi. Může být young adult žánr ještě více filozofický?

Překvapení stále nekončí a na povrch vyplouvají další šokující zjištění. Postavy, které jsem měl rád, teď mám ještě raději a toho padoucha Goddarda jsem nejdříve nesnášel, ale teď ho už nemůžu vystát. Atmosféra se každý díl stupňovala, až dosáhla svého vrcholu. Vše bylo pečlivě připravováno, až to do sebe zapadlo, aby se celé to puzzle ukázalo v plné kráse. Srdce mi buší v hrudi upřímnou láskou k tomuto povedenému dílu.

Zvláštní, pomyslela si Anastázie, jak se pro nás smrtky stala smrt něčím tak běžným, že dokážeme vzít život a hned na to si dát snídani.

Verdikt 

Můj úžas nezná hranic a při čtení poslední kapitoly mám pocit, že se rozplývám a nevnímám nic okolo, protože se mé oči dokonale vpily do papíru a vesmír pro mě přestal existovat. I když se to zdá těžké, musím se smířit s tím, že i kdyby měl Zvon 1000 stránek, pořád by to bylo málo. Odkládám ho tedy do knihovny a vám doporučuji, abyste věnovali této sérii náležitou pozornost. Jinak totiž hrozí, že budete pokoseni. Ctihodný smrtka Jirka se s vámi loučí.

Tak zase někdy příště. Na přečtenou. A díky za půjčení Smrtky, Zuzko!

Hodnocení: 94 %