Kovy: „Anonymitu získávám za hranicemi, takže není nikdy daleko“

Prozradíte nám, jak vznikl námět na vaši nejnovější knihu – iPohádku? Je poměrně specifická a asi těžko bychom ve světě literatury hledali podobně pojatou „pohádku“.
Vše vzniklo při vánočním odpočinku. Televize bývá tradičně plná pohádek a mě při jejich sledování vždycky fascinuje, jak moc bohatý tenhle žánr je. Nemá kreativní bariéry. A to znamená, že do něj můžete klidně přidat moderní technologie a sledovat, jak si s nimi obyvatelé pohádkové říše poradí.

Knihu ilustrovala Julie Čermáková. Jak jste se k této spolupráci dostali?
Z vydavatelství mi dali mnoho tipů na nejrůznější ilustrátory a ilustrátorky. Tvorba Julči mě velmi oslovila. Byla jiná a přesně mi sedla k atmosféře knihy. Líbí se mi, že není konkrétní. Nechává prostor imaginaci čtenáře. Ilustrace nejsou návodné. Nejsou to berličky. Mozek čtenáře má možnost rozvinout si vlastní svět. A to mě samotného při čtení baví nejvíc. Julča to zvládla perfektně.

Plánuje v budoucnu ještě více rozvinout spisovatelskou dráhu? Nebo se vám v hlavě už dokonce rodí nový nápad na další knihu?Stejně jako po napsání první knihy, nejsou myšlenky na tu další na pořadu dne. Nelámu to přes koleno.

Jaký je Kovy čtenář? Máte oblíbený žánr nebo autora?
Mám rád beletrii i literaturu faktu. A obecně raději čtu v angličtině. Ale jazyky i žánry rád střídám. Momentálně jsem třeba potřeboval něco lehčího, takže mám rozečtené Find Me od André Acimana. Trochu zklamání, ale asi to dočtu.

K vašim různorodým aktivitám bez pochyby patří i cestování. Chystáte se v dohledné době procestovat nějakou zajímavou destinaci?
Mnoho! Tou poslední byla Rwanda, tu další si zatím nechám pro sebe.

Neplánujete sepsat vlastní cestopis? Tento žánr je momentálně velice populární a předpoklady k jeho napsání jistě máte. Věříme, že byste ho pojal opravdu originálně.
Řešil jsem to. Hodně lidí mi to doporučovalo po vydání Ovšem. Ale v životě potřebuju výzvy, skákat tak trochu po hlavě do nových výzev a světů. A pokus o fikci bezpochyby byl něčím úplně novým. Byl jsem nervózní, nejistý. To mě bavilo. A u cestopisu bych něco takového pravděpodobně nezažíval. Nevylučuji, že si ho někdy zkusím, ale momentálně bych raději dále experimentoval.

Jste velice známou tváří a úspěšným českým youtuberem, s čímž se více či méně pojí ztráta soukromí. Nepřepadá vás občas frustrace? Nechtěl byste někdy být raději „anonymní“?
Výhoda influencerů je, že si mohou hranice soukromí stanovit sami. Kdo je posune až moc daleko si za to jednoduše může sám. Ne zcela příjemná mi byla pozornost bulváru během Stardance, která teď, věřím, opadne. Anonymitu získávám za hranicemi, takže není nikdy daleko.

Jak vnímáte svou roli na českém internetu? V anketě Czech Social Awards jste vyhrál kategorii Fair Play? Je právě toto vaším posláním – ukazovat ostatním, že i role influencera se dá dělat kvalitně a transparentně zároveň?
Snažím se, abych se za svou práci nemusel stydět. Abych v ní viděl smysl. Nezneužívat svého vlivu a dělat tuto práci zodpovědně by měl každý z nás a díky bohu to taky spousta influencerů aplikuje.

Být influencerem není procházka růžovou zahradou, ale spousta dětí i dospělých si myslí, že je to jednoduchá práce za spoustu peněz. Můžete našim čtenářům osvětlit, jak je tomu ve skutečnosti?

To je jako když si o tancování myslíte, že to není sport. Dokud si to člověk nezkusí, nepochopí. Jako každou práci, můžete i práci influencera flákat, nebo naopak dělat s absolutním zápalem. A mezi tím je vždycky zásadní rozdíl. A pokud mi někdo bude vykládat, že je 60hodinová příprava scénáře pro dvojvideo o brexitu jednoduchá práce, moc rád se kouknu, jak to udělá on sám :)

Jak se podle vás svět influencerů změnil od doby, kdy jste začínal točit první videa?
Profesionalizoval se. S čímž se pojí pozitivní i negativní jevy. Vytrácí se původní autenticita a mnoho lidí už to nedělá “jen tak pro zábavu”. Zároveň ale nabrali zkušenosti a tvorba se u některých značně posunula. Za všechny třeba Nikola Čechová. Začínala s videi o tom, co si kde koupila. Dnes moderuje televizní pořad, nebo vydává reportáže z jižní Ukrajiny. Je to líheň talentů. Někteří po pár letech zmizeli, jiní si poctivou prací nastartovali kariéru.

V jednom rozhovoru jste řekl, že si veškerou komunikaci řešíte sám. Při vašem počtu sledujících odhaduji, že vám denně musí přijít tolik e-mailů a zpráv jako například řediteli velké korporace. Jak vše zvládáte řešit, aniž byste zanedbal či přehlédl něco opravdu důležitého nebo se z toho sám nezbláznil?
Rukama mi propadne mnoho věcí, občas přehlédnu něco důležitého. Ale pak si vždycky řeknu, že se svět přece nezbořil. Všechno jede dál. Hlavně se z toho… Vy víte co :)

Přemýšlel jste někdy nad tím, co byste dělal, pokud byste neměl možnost realizace prostřednictvím sociálních sítí?
Určitě žurnalistiku, nebo cokoli kreativního, kde ze sebe musíte ždímat nápady, nebo stojíte u zrodu nových věcí. Vymýšlet. To mě baví nejvíce.

Kde sám sebe vidíte za 10 let?
Jsem si jistý jedinou věcí. Budu-li živ, budu určitě někomu odpovídat, kde se vidím za 10 let.

Zdá se, že rád přijímáte nové výzvy. Dal jste si na tento rok nějaké předsevzetí?
Mou výzvou je si předsevzetí nedávat. Nový rok se přeceňuje. Prostě se jen změní číslo v kalendáři. Pokud něco chcete změnit, udělejte to hned. Petardy vám s tím nepomůžou.