Tematický pátek #2: Stephen King

Ať píše cokoliv, někdy lepší, někdy horší příběhy, nikdo mu nemůže upřít jeho fantazii a skutečné mistrovství pera. Člověk až žasne, co všechno dokáže vymyslet. Tento skvělý spisovatel a vypravěč mě nepřestává udivovat a já teď zkusím tyto atributy trochu podrobněji rozebrat.

Stephen King toho napsal tolik, že jsem ještě zdaleka nepřečetla všechno. A možná, že ani nechci. Kvůli tomu, že si některé svoje nápady sám tak oblíbil, že je v různých variantách občas opakuje, se bojím, aby se mi neomrzel. To však nic nemění na tom, že patří k nejúspěšnějším autorům posledních dvaceti let. A to paradoxně zejména v USA, na jejichž obyvatelích často nenechává nit suchou.

Stephen King ve filmu

Všechny jeho příběhy si vyloženě říkají o zfilmování, a tak se také už mnohokrát stalo. Za svůj život napsal téměř stovku děl, podle nichž bylo natočeno více než osmdesát pět filmů a dvacet seriálů či minisérií. Na toto téma stvořil známý britský autor Ian Nathan dokonce celou samostatnou knihu - Stephen King ve filmu - která okolnosti vzniku filmových adaptací Kingových příběhů a průběh jejich natáčení sofistikovaně popisuje. Dozvídáme se tu například, jakým problémem může být někdy až neúnosná délka Kingových děl a to, jak vznikly všechny ty úžasné, mnohdy až kultovní filmy, na které nikdy nikdo nezapomene.

Uvádí zde konkrétní příklady jako třeba povídky, které psával do časopisů, souborně vydané pod názvem Noční směna, anebo jeho první úspěšný román Carrie, který se dočkal zfilmování dokonce čtyřikrát, a další. Pro osvěžení pak Ian Nathan doplnil do knihy i životopisné detaily, odborné recenze, rozhovory se zajímavými lidmi a fotografie z natáčení, které nebyly ještě nikdy publikovány.

Tak jako on, nesmím ale ani já opomenout i další Kingova významná díla. Vykoupení z věznice Shawshank a Zelená míle se jeho typickému žánru poměrně vymykají, a přesto jsou velmi úspěšná. Zdá se mi, že tento úspěch umocnila právě jejich filmová zpracování a vypadá to tedy, že spolupráce Stephena Kinga s filmovým světem je prospěšná nejenom jim vzájemně, ale především jeho čtenářům a divákům. Umožňuje jim totiž do Kingova světa děsu, hrůzy, nadpřirozena, ale i snů a nepředstavitelné krásy, lépe proniknout.

Někdy dokonce ani příšera není žádná příšera. Někdy je krásná a my se do celého příběhu zamilujeme víc, než se kdy dokážeme zamilovat do filmu či televizního pořadu. Dokonce ani po tisíci stránkách nechceme opustit svět, který pro nás spisovatel vytvořil, či vymyšlené lidi, kteří ho obývají.

O Kingovi

Stephen Edwin King, píšící občas i pod pseudonymem Richard Bachman, se narodil 21. září 1947 v Maine. A právě toto místo se v jeho románech objevuje nejčastěji. Nyní zde žije se svými třemi dětmi a manželkou Tabithou, která mu vždy stála po boku, pomáhala mu a dodnes je jeho první čtenářkou a kritičkou.

Všechny romány jsou ve skutečnosti dopisy jediné osobě. Myslím, že každý romanopisec má jediného ideálního čtenáře... Pro mě je tímto čtenářem moje žena Tabitha

Zajímavostí určitě také je, že má rád rockovou hudbu a že citace z rockových písní nacházíme často i v jeho románech.

„Hey-jo, let´s go“ (Ramones) - Řbitov zvířátek

„Hey Hey, My My - Into the Black“ (Neil Young) - To

Kingovy bestsellery

Kingovými oblíbenými tématy jsou obyčejní lidé v neobyčejných situacích, anebo lidé bojující se svými démony. Mezi takové určitě patří povídkové knihy Noční směna nebo Černočerná tma, zvláště pak povídka Skryté okno. Rozhodně však už zmíněná Carrie nebo světoznámá Mysery a také Ostrov Duma Key a Lysei a její příběh, které na mě osobně udělaly obrovský dojem.

Nadpřirozené jevy

Prokletí Salemu a sedmisetstránkový román Pod kupolí jsou obžalobou maloměstské společnosti, většinou v různých variacích na městečko Castle Rock ve státě Maine. Stejně tak knihy Cujo a Outsider. Mimochodem, když už jsme u Outsidera - jeho nová adaptace v podobě televizní minisérie je velmi zdařilá. Dle mého názoru nejlépe filmově vystižená Kingovská atmosféra ze všech. Ale zpět k onomu „démonickému“ tématu. Zařadila bych sem ještě známé Osvícení a jeho pokračování Doktor Spánek. Tady se Stephen King připomíná mimo jiné i jako milovník koček. Tím si mě získal ještě víc, protože jim vážně rozumí – možná až děsivě moc…. To je ostatně vidět i na hrozivém Řbitově zvířátek.

… mimořádná a lidská studie bolesti ze ztráty ...“

A nadpřirozené jevy? Ty má Stephen King snad úplně všude, nejvíc ale asi ve skoro až kultovním tisícistránkovém dílku To. Ovšem Růženky, které Stephen napsal se svým synem Owenem či Časožrouti, taky nejsou k zahození.

„Prostě mi to zničehonic naskočilo v hlavě.“

Některá díla, jako Pan Mercedes, jsou inspirována skutečnými událostmi, a to není příjemné pomyšlení. Zvláště, když tušíme, že dle autorových vlastních slov jej jakési skutečné události svým způsobem inspirovaly téměř pokaždé. Jen se podívejte, co bylo kromě Kingovy nemocné kočky ještě inspirací k Řbitovu zvířátek…

Když prý Bingu Crosbymu umřela želva, jeho děti byly strašně smutné. „No, tak jí uděláme pohřeb a já jí zazpívám,“ navrhl. Krabici natřeli černou barvou, natáhli přes ni fólii a zabalili ji do saténu. Bing zazpíval písničku, a než ji zahrabali do země, zeptal se, jestli se na ni chtějí naposledy podívat. A ejhle, želva se začala hýbat. Jeden z potomků zpívající legendy se otočil na otce s očima rozšířenýma vzrušením a řekl: „Zabijme ji.“

Kingova fantazie

Tradiční dětské příšery, jako jsou upíři, vlkodlaci, zombie…a rodiče, řeší Stephen King docela často. Vždy se o nich nějakým způsobem ve svých knihách vyjadřuje. Není ani moc divu. King nad tím, jak zapomínáme na své dětství, truchlil. Barvy podle něj byly sytější, dny delší, nebe větší.

Děti žijí v nepřetržitém šoku. Vjemy jsou tak nové a silné, že musí být nutně děsivé. Děti dokáží realitu vstřebat způsobem, na jaký dospělí nestačí. Vnímají ve větší šíři. Když dítě uvidí na ulici oběť havárie, půjde se nejdřív podívat, než zavolá pomoc.

Sám Stephen King se svou fantazií, to asi jako dítě neměl jednoduché. Jeho vlastní smrt jej děsila a fascinovala už od útlého dětství. Byl přesvědčený, že se nedožije ani dvaceti let. Pronásledovaly ho vidiny o smrti a tohoto pocitu se nikdy nezbavil. Doprovází jej, jako Temná věž, po celý jeho tvůrčí život.

Kingovo mistrné vyprávění

Dalo by se toho napsat ještě hodně, na to mi však už nezbývá prostor, ani papír. Jedno je však jisté – Stephen King je velké téma a jeho práce je dnes už žánrem sama o sobě. Myslím, že mistrovství jeho vyprávění spočívá v tom, že víte, co přijde, ale v duchu věříte, že ne. A nejhrůznější je, že ono se to vážně stane. Troufám si říct, že jeho schopnost vnést do zdánlivě běžných situací tu temnou atmosféru, vyvolávající onen děsivý pocit blížící se zkázy, je unikátní. Tak snad si díky panu Kingovi budeme pamatovat, že i to dobré se za určitých okolností může obrátit proti nám a třeba si i začneme tak nějak víc vážit úplně obyčejných věcí. No řekněte sami, není snad tohle pěkné poslání?