Temná gravitace: ultimátní kniha, jako stvořená pro stříbrné plátno | RECENZE

Jack si zpětně uvědomil, že se dívá na dva z největších fyziků světa, kteří společně pracují na záchraně lidstva, a byl do jisté míry hrdý na to, že pomohl tento okamžik uskutečnit…

Upside down

Pokud někdy lidstvo přemýšlelo o tom, jaké je to žít vzhůru nohama, brzy to okusí na vlastní kůži. Zvěsti o hypotetické částici jménem graviton, ovládající gravitační sílu, přestaly být zvěstmi. Jeden vědec dosáhne průlomu, když objeví a popíše tajuplné gravitony, které mají potenciál změnit svět k nepoznání. A skutečně: svět se změní, jen ne tak, jak předpokládal.

Na planetě Zemi se obrací gravitace a miliardy lidí spějí ke svému zániku. Osud lidstva visí na vlásku. A ten vlásek drží dva nesnesitelně arogantní postarší vědátoři. Sbohem, planeto.

V dálce se od země odpoutal vysoký tovární komín a pomalu mizel v mracích. Tato surrealistická vize v něm zanechala pocit deja vu a pak se vytratila do temnoty jeho nevědomí…

Temná gravitace

Pád do nebe

Příběh se otevírá docela pozvolna, možná až trošku stereotypně. Dvě postavy cestují z bodu A do bodu B. Pomalu se začítám do kapitol a nechávám se vtáhnout. Tenhle temný svět mi začíná připadat fantastický, uvědomuji si důsledky plynoucí z obrácené gravitace a před očima se mi odehrává filmový blockbuster. Dal bych poslední kalhoty za to, aby se téhle knižní předlohy chytil Denis Villeneuve, popřípadě Christopher Nolan.

Takže po stránce nápadu a jeho zpracování jde o top prácičku. Nemůžu si pomoct, ale představa Země obalené zamrzlými oceány je prostě epická. Když je člověk hračička, může tu představu obrácené přitažlivosti rozvíjet skoro do nekonečna. Tady ale autor využil její potenciál jen napůl. Představil a popsal úžasný ledový svět a šikovně do něj zakomponoval ISS, o tom žádná. Zároveň je tu ale něco, co podle mě docela opomenul.

Nevěděl jestli má oči otevřené, nebo zavřené: obklopovala ho naprostá čerň. Zdálo se, že po nicotě jeho kómatu následuje temnota slepoty…

Konečný obrat

Možná to chtělo víc lidského rozměru. V příběhu mi přece jen chyběl pocit skutečného uvědomění, jak obrovskou apokalypsu právě sleduji. Ano, sem tam se objeví nějaká oběť, ale to se rozhodně neblíží kataklyzmatu, při kterém přijdou o život miliardy lidí.

A pak tu máme Jacka, jednu polovinu hrdinného dua, o němž se nedozvíme téměř nic. Žádná minulost, vztahy ani kořeny. Jediné, co si o něm odnáším, je, že je to dobrák od kosti a měl amnézii. To není moc.

Kdybych za pár let viděl Temnou gravitaci v kinech, vůbec by mě to nepřekvapilo a lístky bych kupoval mezi prvními. Moje fantazie se zase jednou dostala do vysokých otáček, a to je sakra příjemný pocit. Už máte knihu v košíku?

Tak zase někdy příště. Na přečtenou.