Cyklistka

Příběh baronky Blanky ze šlechtického rodu Battaglia. Divoká dívka, která neprahla po manželství, ale měla raději dobrodružství, a především jízdu na kole. V rozpadlém zámečku na jihu Čech vzpomíná na své mládí i na svou osudovou lásku. Příběh je inspirován skutečnou postavu, avšak celkově je smyšlený. Tak tohle byla úžasná knížka. Po Eugénii a Podbrdských ženách jsem čekala, že se mi to bude líbit a mé očekávání se vyplnilo, možná snad i předčilo. Je to knížka, která Vás zasáhne. Budete sledovat nelehký osud šlechty v Československu, i to, jak se k tomu sami postavili. Baronku Blanku si zamilujete, budete jí fandit a budete vše prožívat s ní. Příběh čteme ve dvou rovinách – když byla Blanka malá a pak z pohledu stárnoucí Blanky, jak vzpomíná na svůj život. Knížka mi dala přesně to, co od knihy očekávám – emoce. Budete se smát, budete však i brečet, rozhodně si připravte kapesníky. Po dočtení poslední stránky jsem měla chuť začít číst zase znovu od začátku, vůbec se mi s paní baronkou nechtělo loučit. A navíc jsem se dozvěděla spoustu nového. Jelikož jsem chtěla vědět víc o skutečné postavě paní Blanky, kromě pátrání po internetu jsem se podívala na dokument Paní Le Murie, kde se s Blankou seznámíte „osobně“ a jen si dokreslíte celý příběh o její osobu, její hlas a její skutečné myšlenky. Za mě tedy velké doporučení, krásná knížka, kterou si užijete a k tomu se dozvíte spoustu zajímavých informací. Nádherná obálka je už jen třešničkou na dortu.

Ale jo, i když jsem od knihy tolik nečekal, tak mě nakonec docela bavila.

Příběh baronky Blanky Battaglia jsem zhltla na posezení a zamilovala jsem si tvorbu Jany Poncarové. Těším se na další její knihy, které mě doma čekají a přijdou na řadu vzápětí. Blanka se měla stát vzornou ženou v domácnosti. Její nezkrotná a dobrodružná povaha ale nakonec zvítězila nad veškerou snahou jejího blízkého okolí a z Blanky se tak stává žena naplno si užívající život. Žena jezdící na kole jako ďábel, i když ženy v její době na kolo jen tak nesedly. Žena, která na tom kole zcestuje kus světa jen s pár drobnostmi v brašně. Žena, která se hluboce zamiluje a pak není schopná si do srdce pustit nikoho dalšího. Žena, která přežije komunismus a nápor na její rodinu a na vše co doposud znala. Dojemný, nadějeplný a zároveň smutný příběh poslední baronky byl úžasný. Někde jsem četla, že knihy Jany Poncarové jsou jako by vám ty příběhy vyprávěla babička. A přesně takový pocit jsem měla při čtení i já. Příběh totiž zahrnoval mnoho detailů, které může vyprávět a vzpomenout jen člověk, který ten příběh skutečně prožil. Proto smekám před autorkou za její spisovatelský um a za její pečlivé pátrání po skutečném životě Blanky, který pak zbeletrizovala a dodala do něj mnoho fiktivních postav, ale přesto zachovala barončina nezlomného ducha. ♥️ Hodnotím 5⭐️/5⭐️ a vrhám se rovnou do Podbrdských žen

Kniha krásná. Četla se dobře, ke konci bych uvítala svižnější děj. Vyprávění se ztrácelo ve vzpomínkách hlavní hrdinky a mísilo se s přítomností. Nicméně, alespoň pro mně, kniha byla velmi smutná. Dusivě, hmatatelně a těžce smutná. Knihu jsem na pár dnů odkládala. Je zřejmé, že z popisované samoty si každý z nás kousek na sklonku života ochutnáme. Přesto čtení krásné.

Knížka se mi četla velmi lehce, nemohla jsem se od ní odtrhnout. Krásný příběh z časů minulých a na reálném základě. Opravdu doporučuji.