Harrow Devátá

HARROW DEVÁTÁ - střízlivej to nedáš První díl Gideon Devátá byl hustej, čtivej, zajímavej. U Harrow, což je druhý díl, člověk čeká na pokračování zajímavého nekromanstského příběhu v bodě, kde první skončil. OMYL. Prvních 100 stran přemýšlíte, jestli jste se nezbláznili. Dalších 100 stran zvažujete, zda se nezbláznila autorka. A pak už jen chlastáte... Kecám. Kdo se o sérii zajímá, ví, že druhý díl je vic než slušná schiza. Když asi na 350 stranách čtěte děj první knihy ale úplně jinak postavený, tak je to fakt o zdravý rozum. Je to sice proloženo další dějovou linií, ale o to snad hůř. Pořád se Vám hlavou honí Jakej Ortus snad Gideon. Ale tohle bylo přece jinak a tak pořád dokola.. Pak se děj začne rozmotávat a vracíme se tam kde první díl skončil. To jest k propojení Harrow a Gideon. Autorka zde rozvíjí nekromantský svět, některé specifika lehce vysvětluje. Spoustu otazníků vyvolává. Dozvíme více o Bohu, liktorech, Řece a jednotlivých nekromanstkých uměních. O tom kdo je vlastně Gideon. A tak jak první kniha skončila jasně, tak tady si na konci řekněte: To si snad dělá pr#el.... Kdo má rád hodně netypické sci-fi, přijde si na své. Asi bych doporučil číst najednou nebo po větších blocích. Já, vzhledem k prostoru na čtení, to kouskoval a o to hůř. Jsem zvědav, jak se trilogie Zapečetěná hrobka uzavře.

Tohle je jednoduše vyšinutá kniha záměrně napsaná tak, aby se čtenář postupně brodil absurdnem, zmatením i šílenou myslí hlavní hrdinky. Jenže ono to do sebe všechno dokonale zapadá.